Při odporovém svařování se kovy spojují bez přídavného materiálu. Do prostoru, který je nutno svařit, se aplikuje tlak a elektrický proud. Množství tepla závisí na elektrickém odporu v místě svaru. Toto je důležitý faktor této metody, který jí propůjčil své jméno.
Svar vzniká na speciálně připravených místech na svarovém kusu. Tato kontaktní místa jsou tvořena kruhovými nebo prodlouženými výstupky. Svařování může probíhat v několika kontaktních místech najednou. Délka elektrody musí být taková, aby pokryla všechny svary, které budou svařovány během jedné operace.
Výstupkové svařování je v podstatě několikabodové svařování, při němž je rozložení bodů určeno výstupky. Aby se elektrický proud a tlak rovnoměrně rozdělily mezi všechny současně svařované výstupky, je nutno, aby součásti přesně lícovaly ihned na začátku svařování. K tomu je ovšem nutno, aby všechny dílce byly přesně vylisovány z hlubokotažných, kovově čistých a měkkých ocelových plechů
Odporové svařovaní je soubor svařovacích metod, které na ohřev nutný na vytvořeni spoje využívají teplo, vznikající průchodem svařovacího proudu svařovanými materiály za současného působení přítlačné síly. Mezi tyto metody počítáme hlavně bodové a švové svařovaní, svařování výstupkové ( bradavkové) a stykové svařování stlačením a odtavením.
Odporově se svařují prakticky všechny druhy ocelí, pozinkované nebo jinak pokovené, jako jsou karosérie aut, plechovky konzerv nebo drátěná pletiva. Bodují se i plechy z nerezových ocelí, hliníku a jeho slitin, ale i materiálů jako je titan nebo v jaderných aplikacích zirkon.